MOTIVACE KE HRÁM

Motivace je motor, který je poháněn smyslem, důvodem a osobním záměrem k činnosti. Vedoucí hry, u kterého se motivace ke hře předpokládá a priori, by si měl vždy položit otázku, zda mají hráči také dostatečnou motivaci. Zejména děti mohou aktuální situaci vnímat zcela odlišně a nemusí být připraveni hru v danou chvíli vůbec hrát. Každé hře by tedy měla předcházet motivační fáze s cílem v dětech zájem probudit. Děti by především měly být seznámeny s fakty, proč budou vlastně hru hrát, jaký bude mít jejich činnost smysl a co je hlavním a předpokládaným cílem jejich hry.

Může se stát, že vybereme osvědčenou hru, kterou jsme hráli již dříve, a byla velmi úspěšná, ale najednou není její efekt takový, jaký jsme očekávali. Děti jsou nečekaně znuděné a hra je nebaví. Ptáme se, "kde se stala chyba?". Obviňujeme buď sami sebe, že jsme nevybrali správnou hru nebo že jsou tyto děti jiné, například zlobivé nebo unavené. Ve skutečnosti bývá ale nejčastější příčinou nedostatečná motivace dětí před samotnou hrou. Pokud se nám podaří děti správně namotivovat, mohou být nadšené i ze zcela triviální aktivity. Čím to je? Jak na to? Existuje několik základních tipů, jak v dětech podpořit motivaci.

Vzpomeňte si, kdy jste byli pro nějakou činnost opravdu motivováni. Například jste se rozhodli jít na obyčejný výlet do přírody. Bylo krásně, a tak jste měli právě na výlet náladu. Přirozeně jste vnímali, že smyslem výletu je nadýchat se čerstvého vzduchu, rozhýbat své tělo, užít si krásu přírody. Ideálně jste si stanovili i konkrétní cíl, například dojít do oblíbené restaurace na oběd. Od začátku jste si užívali samotnou cestu a těšili se na vytyčený cíl. Stejně to platí i v případě her.

Jsme-li například s dětmi na táboře s indiánskou tématikou, můžeme připravit dětem krátké a zajímavé povídání o životě v prérii, abychom upoutali jejich pozornost. Děti se postupně ponoří myšlenkami do období, kdy Indiáni obývali Ameriku. Chtějí se dozvědět víc a zvyšují svůj zájem na vlastní kůži prožít něco, čím by si více tuto dobu přiblížily. Mohou zažít situaci při lovu, kdy Indiáni nesměli být slyšet, aby nevyplašili kořist. Museli tedy komunikovat pantomimou. Pokud se nám navíc podaří tento smysl podat zajímavě a s osobním nadšením, máme z poloviny vyhráno.

Vybereme tedy například hru, která je postavena na pantomimě a schopnosti ji interpretovat. Hraní této hry je potom pro hráče mnohem logičtější a chápou její smysl. Před samotnou hrou vždy hráčům připomeneme i její konkrétní cíl. Tím může být např. procvičení nějaké schopnosti, kterou mohou využít v reálném životě. Velmi důležité je také hru prezentovat zábavnou formou, s využitím zajímavých pomůcek, například masek. Čím více podpoříme fantazii hráčů, tím je hra zábavnější a více motivující. Nezapomínáme zvolit vhodné prostředí, ve kterém hodláme hru hrát. Správně zvolený prostor může hru výrazně podpořit. Například hru na Indiány je efektivnější hrát v lese s čelenkami na hlavě než v místnosti ve formálním oblečení.

Pokud bychom hráčům zadali pouze pravidla hry, mohl by se výsledný efekt minout zcela účinkem, i kdyby se jednalo o výbornou hru s velkým potenciálem.

Před vedením hry by si měl vedoucí vždy položit otázky:

Uvedl jsem hru do kontextu nějakého tématu?

Jsou všichni hráči schopni hru zvládnout?

Jaký bude mít hra pro hráče smysl? Naučí se něco praktického?

Vysvětlil jsem hráčům, jaký je cíl hry? Soutěž, zábava nebo prožitek?

Zvolil jsem vhodné prostředí, ve kterém hra "vyzní"?

Podávám hru zajímavě a mám dostatek potřebných pomůcek a prostředků?

Jsem sám motivovaný a nadšený hru hrát? Vidím v tom osobní smysl?

Hra by měla být zábavná pro všechny zúčastněné. Pokud si vedoucí hry odpoví na předchozí otázky kladně, je úspěch hry téměř vždy zaručen. Tak hurá a s chutí do toho!